Prší.

V Bergenu se po týdnu a půl "konečně" přihlásilo typické počasí, tedy zatažená obloha a déšť. Chladno a tak nějak divně bylo i o víkendu, takže se nekonala žádná další velká túra jako minule. Ale naštěstí jsem se konečně odhodlal ke koupi studentské permanentky do sportovních center, kterých má moje nová škola (University of Bergen) ve městě celkem sedm.

Hned u kolejí, na kterých bydlí většina zahraničních studentů, máme jedno z těchto středisek. V přízemí je velká hala sloužící hlavně příznivcům míčových sportů, v patře je pak dost dobře vybavená posilovna. Nejvíc jsem si oblíbil plácek s běžeckými pásy a rotopedy, kde trávím většinu svého času v posilce. Rozhodl jsem se, že nepotřebuju být nabušená korba, úplně mi stačí se dostat do formy a shodit to, co jsem svým líným životem na VŠ nasbíral.

A tak každý den (zatím jich bylo teda se sobotou jen pět) běhám a šlapu na kole, do toho si ještě přidávám pár cviků a uvidíme, co to za ty čtyři měsíce udělá. Hlavní je vydržet!

Jinak se od minulé středy nic moc extra zajímavého nestalo, Lori s Iinou upekly koláč jako náhradu za porušení slibu, že půjdou s náma do fitka, pak jsme měli jednu pizza & movie night, kdy jsme se nejdřív najedli a pak za asistence několika piv podívali na Diktátora. Sice jsem už Cohenovu novinku jednou viděl (zdravím spolusledovače z brněnského kina!), ale ani napodruhé to nebylo vůbec špatné, tenhle humor mám prostě rád, i když občas už je lehce přes hranu.

Co to je?

Řekněte koláč!

Alkáč akademik

A taky nám začala škola, na čemž není nic extra zajímavého, tedy až na jednoho frajera, který se zjevil na dnešní přednášce. Sotva jsme si sedli, zaslechl jsem v řadě za sebou trochu podivné zvuky, které mi připomínaly některé kamarády z Česka. A tak jsem se ohlídl a tam byl totálně ožralý frajer, který se velmi nejistě pohyboval mezi spánkem a realitou. Raději jsem se ho zeptal, jestli je v pohodě, což u něj vyvolalo prudké napřímení z pozice ležmo na lavici do normálního sedu a odpověď ve stylu: "Áááále jo, chmpf, jsem úúúúplně ooooukej, hmmm."

Trochu jsem se obával, že mě po tak divokém kolotoči poblije, ale borec má nejspíš kvalitní trénink, jak bylo vidět na jeho odřeném ksichtu a hadrech od bláta, takže jsem to přežil bez úhony. Pak se zvedl a brouzdal si to mezi lavicemi přímo ke katedře, kde se vyučujícího zeptal, jestli mu půjčí tužku. Ten řekl, že žádnou nemá, tak se opilec obrátil na třídu, jestli mu někdo nepůjčí tužku. Situaci zachránila holka v první řadě, která mu pohotově podala poctivou žlutou koh-i-noorku, a tak se mohl pan alkáč vydat zpátky na cestu za místem v poslední řadě.

Sice mě kamarádi hecovali, ať tu motanici natočím na video mobilem, ale netušil jsem, jak by ta skoro dvoumetrová reklama na protialkoholní léčebnu reagovala, takže jsem raději nechal telefon odpočívat v kapse. Všechno naštěstí dobře dopadlo, borec se po pár minutách zvedl a odešel z hodiny se slovy, že příště už určitě zůstane, načež (krásné slovo!) nám vyučující kladl na srdce, ať dbáme na bezpečnost v univerzitních budovách a nenecháváme otevřené dveře, protože někde poblíž je prý park plný podobných fešáků. Super zpráva!