Jak jsme vylezli na první ze sedmi hor

V pátek jsme zažili první velkou kolejní party, která byla na poschodích 15, 16 a 17 a lidi volně přecházeli z jedné akce na druhou, z druhé na třetí atd., takže výtah získal právem označení Party Elevator, jak můžete vidět na fotce. Nezůstali jsme ale moc dlouho, protože v sobotu nás čekal výlet na Floyen (s přeškrtnutým o pro fajnšmekry).

Party Elevator!

Sobotní cestu jsme začali až v jednu odpoledne, protože občas je taky dobré se pořádně vyspat, osprchovat, najíst a zodpovědně připravit na výlet. Dojeli jsme do centra a odtama vyrazili pěšky přímo na Fløyen. Cesta trvala zhruba dvě hodiny, ale potkávali jsme super místa, odkud byl nádherný výhled na celý Bergen, a čím výše se člověk dostával, tím širší rozhled se nabízel. Navíc bylo úplně nádherné počasí.

Výhled spíše na moře

Výhled na Bergen a další kopce okolo

Klidně si obrázky rozklikněte, abyste viděli pořádně tu krásu. Dali jsme si zhruba čtvrthodinovou přestávku na svačinu (jabka a housky se šunkou a sýrem se konečně dočkaly své chvíle slávy) a pokračovali dál. Někteří ještě předtím stihli osedlat jelena, třeba můj spolubydlící Henri, ale tomu to nemůžeme mít za zlé, Francouzi prostě mají v sobě trochu vůdcovské sklony, ale jelen není kůň, že. Naštěstí si Henri hrál na jeleního kovboje jenom chvíli, takže jsme mohli v klidu pokračovat.

Henri, ten se asi nerozběhne. Promiň.

Naše skupina původně dosahovala sedmi hlav (noví kamarádi Lukas ze Švýcarska a Iina a Lori z Francie, dále Henri a pak my z MU, tedy Zuzka, Marťas a já), ale rozrostla se ještě o dvě nově příchozí hlavy, které se jmenují Hilke (je to Holanďan, tak se mu nesmějte za holčičí jméno) a ještě jeden Holanďan, jehož jméno si ani zaboha nemůžu zapamatovat, ale řekl bych, že je to hodně blízko nějakému Jürgenovi nebo tak.

A právě Jürgen (nebo tak) vymyslel, že půjdem ještě další kus cesty kolem jezera a pak přes les. Za hodinku a půl jsme to zvládli a viděli jsme fakt nádhernou přírodu, což dokládají další dvě fotky níže.

Fotíme jezero teď!

Pláž skoro jako v St. Tropez

 Ze sedmičlenné (později devítičlenné) skupiny měli čtyři lidi zrcadlovky, takže to chvílemi vypadalo jako na japonském zájezdě, ale výlet byl super a fotky našich zuřivých fotoreportérů jsou ještě lepší. Ale stejně mám raději kompakty, člověk to hodí do kapsy a nazdar.

Na fotce vlevo účinkovali (zprava): nejspíš Jürgen, Marťas, Iina a Lori, úplně na kraji neznámá zvědavá paní.

Takový byl náš výlet! Několik pravých turistů šlo druhý den na Ulriken, nejvyšší horu celého Bergenu, ale bylo hnusně a já jsem si chtěl odpočinout a začít konečně psát tenhle blog, takže jsem s nimi nešel a půjdu jindy. Každopádně příští zápis bude o hodně divném zážitku z klubu, kde bude k dispozici další unikátní přepis konverzace, tentokrát s nepříliš bystrými, ale o to více horlivými členy ochranky, tak si počkejte.