Su vinař!

Právě mi došlo, že jsem vás ještě neseznámil s největším bizárem celého norského erasmu, kterým je příprava vlastního vína. Vzhledem k tomu, kolik tady stojí nejlevnější flaška vína (kolem 90 NOKů, což je při současném kurzu něco kolem 300 Kč), je mezi zahraničními studenty dost oblíbené "vaření" vlastního vína.

To se tak projdete do Vinmonopoletu, což je síť norských licencovaných obchodů s alkoholem, a koupíte si krabici plnou různých sáčků. Ty pak v různých časových intervalech přidáváte do barelu s vodou. Jen tak mimochodem, nikde jinde kromě Vinmonopoletu nemáte šanci koupit si nic alkoholického kromě piva, pokud nepočítáme bary a hospody. A lidi tady kupodivu neumřeli žízní, takže i kdyby se něco podobného zavedlo v Česku jako důsledek metanolové aféry, věřím, že i my to přežijeme.

Přefiltrované víno

Zpátky k výrobě domácího zázraku:

Vypadá to, jako by to někdo právě vyblil.

Nejdříve nasypeme do horké vody strašně moc cukru a pak hromadu rozinek, v případě bílého vína spolu s nakrájenýma jabkama, aby bylo kvašení ještě trochu vytuněné. Pak se to zavře deklem, nasadí se taková speciální fičura (které se u nás doma říkávalo bulkátko), která zachytává unikající oxid uhličitý a reakcí s vodou ho přeměňuje na kyselinu, což vás zachrání od udušení. Ne ta kyselina, ale ta reakce, chápeme se.

Po několika dnech přidáme různé tekuté i sypké srandy, jejichž názvy nezní vůbec zdravě, no a celkově po deseti až dvanácti dnech a přefiltrování máte plný barel domácího vína, kdy vás litr vyjde zhruba na 10 NOKů, tedy asi 34 Kč. A to se vyplatí! Třeba Španělé toho mají furt plné PET flašky, míchají si to s colou nebo se spritem a chlastají to furt.

Vzhledem k tomu, že je potřeba po každé akci s tímhle domácím patokem myslet na vypití aspoň půl litru vody, jinak hrozí bolehlav velikosti menšího atomového výbuchu, rozhodně bych to nepil denně jako oni, ale tak proti gustu žádný dišputát, však víme. Naštěstí nehrozí vznik metanolu, takže se člověk nemusí bát napít, ale co si budem vykládat, jako Pálava to zrovna nechutná.

Končí sranda, začíná zkouškové

A je to tady, můj první příspěvek o škole. Přichází přesně v pravou chvíli, protože se velmi rychle blíží zkouškové období, nejneoblíbenější část roku pro všechny vysokoškolské studenty.

Plná učebna, všichni sedí a poslouchají... Ano, tohle je obrázek z uvítání na začátku semestru. Teď vypadají přednášky úplně jinak.

Letos by to neměl být takový hardcore jako před rokem, kdy jsem si nacvakal v informačním systému předměty za padesát kreditů, abych v průběhu semestru udělal dva předměty a pak za dva týdny zbouchal pět zkoušek, což vyústilo ve skoro měsíc zimních prázdnin. Nervy tehdy dostaly pořádnou masáž stresem, panikou a vztekem, stejně jako na konci minulého semestru, a vlastně každého předchozího. A taky bylo dost času na dohnání spánkového deficitu, bez kterého by to snad ani nebylo to pravé zkouškové.

Právě jistota nedostatku spánku mi proto zajistila, že mi zaplesalo zatím klidné srdce nad nabídkou místního supermarketu REMA 1000, kterému stejně jako místní říkáme hezky norsky "réma túsn". Obrovská sleva na coca-colu, kdy za pět jedenapůllitrových flašek zaplatíte 50 NOKů, což je zhruba čtyřicet procent běžné ceny, se totiž hodila právě při vytváření kofeinových zásob na zkouškové. Ještě čekám na podobnou super slevu u krabice s redbullem, ale zatím nic. Snad se dočkám!

Moje zkouškové bude letos o dost kratší, než bývá normálně. Čeká mě jedna take-home exam, tedy zkouška, kterou si můžu vzít domů, a jedna oral exam, tedy ústní zkouška. Take-home exam spočívá v tom, že si 28. listopadu v devět hodin ráno přečteme ve školním systému zadání naší zkoušky, a pak máme do 5. prosince nabušit tři až čtyři tisíce anglických slov v podobě jakési eseje na dané téma. Vypadá to zhruba na deset normostran, tedy nic, na co bych nebyl vycvičený pěti roky poctivého datlování na domácí FSS.

Situaci trochu komplikuje fakt, že 4. prosince v 8.45 mám být nastoupený na fakultě před dveřmi číslo 774, kde na mě už budou čekat vyučující z druhého předmětu a ústní zkouška. Ta se skládá z patnácti minut prezentace na téma, které jsme si vybrali a zpracovali už dříve, a z patnácti minut zkoušení znalostí látky z literatury a přednášek.

Plánem je se teď souběžně připravovat na obě zkoušky, zatímco 28. listopadu se začnu soustředit naplno na "domácí zkoušku", a to až do 3. prosince, kdy bych chtěl mít ideálně skoro všechno napsáno, abych pak do rána 4. prosince vyladil poslední detaily pro ústní zkoušku. Po ústní zkoušce se vyspím a nadrtím zbytek domácí zkoušky, abych 5. prosince dopoledne mohl jít vítězoslavně vytisknout dva kusy svého počinu a zanést je na recepci. Tak uvidíme, jak to vyjde. Asi půjdu ještě přikoupit colu.

Čas prchá jak splašená mrcha

Souhlasím s výrokem Zdeňka Pohlreicha, který kromě legendárních hlášek typu "Jsem utahanej jak šňůra vod hajzlu" nebo "S tebou zatočím jak s kolotočem!" přišel i s obsahem mého titulku. Člověk se tady totiž sotva rozkoukal, aby zjistil, že za měsíc už jeho norská mise končí a jede se domů.

A to je škoda, protože jsem si tady už zvykl. Zvykl jsem si na angličtinu s kamarády, zvykl jsem si i na to, že v obchodě nakupuju spíš podle obrázků než podle názvu, protože norsky neumím, dokonce mě už ani tak strašně neprudí věčný déšť. A za měsíc touhle dobou už budu sedět zase v letadle a mířit zpátky do Prahy, tentokrát už na Letiště Václava Havla. A pak domů, po čtyřech a půl měsících zase do vlastní postele.

Co se za tu dobu změnilo v Česku? Řekl bych, že nic. Lidi pořád nadávají na vládu, která tam pořád sedí, akorát se pro uklidnění publika sem tam vymění nějaký ministr. Žádná změna. Holky vyhrály tenisový Fed Cup a kluci možná dneska dotáhnou k vítězství i finále v Davis Cupu, což z nás udělá absolutně nejlepší tenisový národ roku 2012. Za Kladno zase hraje Jarda Jágr a góly tam hrne snad buldozerem. Můžeme děkovat sportovcům za jediný okamžik, kdy je člověk hrdý na to, že je Čech. Jinak ani není moc o co stát, co si budem nalhávat.

A proto doufám, že zase co nejrychleji z té naší zkorumpované žumpy vystřelím někam pryč. Bylo by fajn vrátit se do Norska třeba na celé Ph.D., když tady doktorandi berou víc peněz než v Česku poslanci. Teď myslím oficiální plat, bez "odkloněných" peněz. Asi bych se nezlobil, kdybych si mohl díky platu doktoranda jezdit každý rok klidně v létě na opalovačku na Maurícius a v zimě třeba do Aspenu na snowboard. Trošku jiná liga než terciární školství v ČR. Škoda, že nemáme ropu. Anebo kdyby se aspoň tak nekradlo... Achjo.

Ale na jednu věc se těším: až budeme v lednu volit poprvé v přímé volbě prezidenta. Naštěstí skončí vyhrožování Ivánka, posílání nábojnic a hloupé kšeftaření s hlasy. A hlavně doufám, že to vyhraje potetovaný Franz, ať jsou zase ve světě plné noviny České republiky. To bude teprve prdel!

Život není fér!

Ano, děti, dnes si budeme povídat o tom, jak nespravedlivý dokáže být náš svět. Nebojte se, nebudu vyprávět o hladovějících dětech v Africe, teroristických útocích všude ve světě, ale ani o tom, jak je tady hnusné a drahé pivo, zatímco v České republice máme plzničku jak křen za tři pětky.

To všechno jsou otřesné nespravedlnosti, se kterými se více či méně často potkávám, ale dneska, dneska mě žere něco úplně jiného. Momentálně je mi jedno, kolik lidí umře na AIDS za jednu minutu, nebo třeba že v KLDR jsou pořád komanči se svou monstrózní pseudoarmádou a lidi tam nemají co žrát, dokonce mě ani netrápí, že v Japonsku budou mít ohňostroj na Silvestra zase o spoustu hodin dřív než já.

Prostě jsem nevyhrál turnaj ve stolním fotbálku! Já vím, je to blbost. Ale fakt jsem chtěl vyhrát... Dokonce jsem měl dneska i docela formu, ale bohužel blbý los a trochu slabší spoluhráč, než jsem očekával, mi moji situaci moc neulehčili. Ale ne, konec výmluv, prostě jsme sice vytřískali ve skupině všechny tři týmy s úplným klidem, ale ve čtvrtfinále už to nevyšlo, byli jsme horší než soupeř.

Potud ještě v pohodě, zatím dýchám klidně a tepovka je taky v oukeji. Jenže vidím rudě, když si vzpomenu na ty sraby, které jsme ve skupině rozmázli 13:5, a oni to nakonec dotáhli díky obrovské haluzi až na čtvrté místo, zatímco my jsme skončili na trapné 5. až 8. pozici. Chápete to? Dělené umístění! Prostě jsme nebyli dost dobří ani na to, abychom měli vlastní místo! To je fakt potupa.

No nic, tak jdu asi trénovat na ten ping-pongový turnaj...

Tak se ukažte, srábci!

V našem studentském klubu konečně pořádají turnaj v něčem, kde bych snad mohl uspět. Po soutěži o nejlepší zvířecí či filmovou postavu, kde jsem se demonstrativně nezúčastnil, a po lehce nadprůměrném výkonu v soupeření o nejlepší halloweenskou masku, přichází turnaj ve stolním fotbálku.

Už jsem se bál, že nebudu mít šanci zúročit to, co jsem se naučil za více než tři roky u fotbálkového stolu, který jsme měli na brněnském privátu. A ono to přišlo! V sobotu máme velký turnaj dvojic v tomto oblíbeném hospodském sportu, takže musím ještě trochu potrénovat, abych si pak mohl užívat světla reflektorů a objektivy kamer.

Dobře, nebude to tak žhavé, ale myslím si, že můj tým má docela slušnou šanci na úspěch, a to hned ze dvou důvodů. Prvním je, že jsem zatím hrál jenom proti lidem, kteří nebyli o moc lepší než já, takže s trochou štěstí půjdou porazit. A tím druhým je, že za to asi nebudu moct tak úplně já, ale spíše můj spoluhráč.

Ozval se mi totiž jeden Němec, že by se mnou rád hrál. A jen tak mimochodem prohodil, že v Německu se účastnil nějakých soutěží ve fotbálku. Po nenápadných testovacích otázkách ohledně oleje na tyčky a omotávky na madla jsem usoudil, že to bude chlapec rubat asi tak o čtyři levely lépe než já. Ale to mi vůbec nevadí, když bude hrát se mnou, cha cha!

Tak mi držte palce, dneska večer si jdeme s mým novým spoluhráčem poprvé trochu zahrát, už se docela těším. Jenom doufám, že mu to nebudu moc kazit. Snad mě potká forma! Protože pokud ne, tak už fakt nevím, co bych tady mohl vyhrát. Určitě to nebude příští turnaj v ping-pongu, i když jsem se brutálně zlepšil, dokonce už se trefím do míčku!