Vážení a milí, tak jsem to zvládl! I s nateklou nohou a pohybem válečného veterána jsem úspěšně absolvoval dvoudenní výlet s naším předmětem o skandinávské geografii a podobných věcech.
Byli jsme v muzeu vodní elektrárny, kde byly všechny ty staré stroje, zatímco nové a výkonnější teď krotí vodu o kousek vedle, pak jsme se byli podívat na různé přehrady pro ty vodní elektrárny a tak. No bylo toho hodně, ale bohužel jsme neviděli to, na co jsem se těšil nejvíc: ledovec.
Když jsme byli v oblasti Hardangeru, kde je právě i ledovec, bylo zataženo a všude se válela mlha, takže výhled skoro nula a ledovec nikde. Škoda, na to jsem se fakt třepal od prvního dne, kdy nám Arnfinn ukazoval obrázky z Norska a říkal, že pokud budeme mít štěstí, ledovec uvidíme právě na třetím výletu. A ono prd.
Největší zážitek tak asi pro většinu lidí byl, když jsme se dostavili do jídelny v kempu, kde jsme měli přenocovat, a tam na nás čekal docela bohatý raut s možností sežrat, kolik kdo zvládl, protože milí a hodní norští kuchaři pořád nosili další a další hromady jídla. Měl jsem nějaký slabší den, tak mi stačil jeden talíř, ale náš holandský kamarád Hylke, který žere furt a v obrovském množství, zvládl tři rundy. Ten bastard má největší štěstí v tom, že jeho apetit na něm není moc poznat.
Raut a hladové evropské kobylky |
Můj skromný talíř |
Pak jsme se za doprovodu mocného funění dokutáleli do našich chatek, kde bylo hodně útulno, akorát ve vrchním patře sloužícím jako ložnice by se klaustrofobici nejspíš moc dobře nevyspali. Osobně taky nejsem úplně nadšený, když se na mě lepí strop, ale naštěstí se mi to při mé výšce nestává moc často. Každopádně chatky byly jinak super vybavené, v přízemí byla na stěně připlácnutá televize, v kuchyni myčka, prostě paráda. Tak bych si představoval i svou chajdu někde uprostřed Norska.
Tamní klima na mě mělo skoro magický vliv, protože ráno mě už zmasakrované koleno skoro vůbec nebolelo. A když pominu ten otok a modřinu skoro až ke kotníku, v podstatě jsem byl úplně v pohodě. Druhý den našeho převážně autobusového výletu jsem teda zvládl bez problémů, na památku vám tady dám ještě pár fotek.
Vesnička s názvem Utne |
Výhled z bývalé farmy v Kjeåsenu |
Tohle je sice jenom takový prásk přes sklo autobusu, ale strašně se mi tam líbilo. |
Další "zasklená" fotka |
Tohle už je normální fotka z pikniku v Hæreidu, akorát to trochu zasklila svačící Christina. |
Můj první sněhulák tuhle zimu! |
Výhled z hráze přehrady Sysendammen |
Taky výhled z hráze přehrady Sysendammen, ale na druhou stranu |
Vodopád kousek od Hardangerviddy |
Žádné komentáře:
Okomentovat