Hylke měl narozeniny!

Náš holandský kamarád Hylke slavil jednadvacáté narozeniny, a tak nás v sobotu pozval na oslavu do společné kuchyně v sedmnáctém patře bloku D. Nejdříve to byla trochu nuda a taková ta konverzační komedie, kdy o nikom kromě svých (už starých známých) kámošů nic nevíte a možná ani vědět nechcete, ale stejně se zdvořilostně ptáte a pak se s předstíraným zájmem divíte, co má ten či onen za záliby, co studuje atd. Akorát si už nepamatujete ani jeho jméno. A to je právě ta komedie.

Vlevo je Eirik z Norska, uprostřed Pedro ze Španělska, ale netuším, jak se jmenuje ten vpravo.

Naštěstí se ale kolem jedenácti začala situace obracet, čemuž napomohlo postupné zhlasování hudby až na úroveň přistávajícího boeingu, což nám přišli několikrát připomenout i obyvatelé okolních pater. A jak jsem se druhý den dozvěděl, nepříjemné dunění prý bylo slyšet i v šestém patře, tedy o jedenáct pater pod námi. Ano, byla to kvalitní narozeninová oslava.

V neděli jsme se dohodli, že zajdeme na nějaké extra výhodné studentské menu do Burger Kingu, pak na bazén a nakonec do sauny. Menu v BK nakonec až tak extra výhodné nebylo, protože věčný žrout Hylke doporučil slečně za pultem, aby toho bylo fakt hodně, za což jsme samozřejmě všichni pořádně zaplatili, ale co už - myslím si, že do fastfoodu tady zase minimálně dva měsíce nevlezu, takže mě ty prachy až tak mrzet nemusí.

Marťas vyjadřuje nadšení, Lori návrat do dětství a Hylke americký způsob pozdravu.

Po dvou měsících jsem si tak dal zase s chutí hranolky, fantu a colu, ale raději jsem vůbec nemyslel na to, jak dlouho budu muset šlapat na rotopedu a běhat na páse, abych všechny ty kalorie vypotil. Je načase znova navštívit posilku, i když moje zhuntovaná končetina ještě asi není úplně ready na běhání.

Na plovárně (bez Marka Ebena) jsme se spíš jenom tak líně váleli ve vodě a občas to proložili nějakým skokem z můstku, abychom si na závěr užili grilovačku v klasické a pak i parní sauně. Akorát místní plavčík byl trochu puritán a vyhnal Lori z naší sauny, i když jsme měli na sobě všichni plavky (ona taky). Větší překvápko však na naši francouzskou kámošku čekalo v šatně, kde zjistila, že jí nějaká závistivá zlodějská svině ukradla boty.

Člověk by to v Norsku nečekal, ale bohužel to je místo, kde se vyskytují i mezinárodní studenti. Nechci se pouštět do narážek na multikulturní obohacování, protože sám jsem taky v Norsku jako mezinárodní student (ačkoliv fakt nekradu, rodiče mě naštěstí vychovali jinak), ale občas se fakt musím za lidský druh stydět. Naštěstí Lori nemusela jít domů bosky, protože se podařilo s pomocí tamní recepční najít nějaké zapomenuté tenisky, které jí jakž takž pasovaly, ale i tak říkala, že pokud na nějaké holce uvidí svoje boty (, které tady nejspíš nikdo jiný než ona mít nebude, protože jí je poslala máti z Francie), tak ji zabije.

Uvidíme, jak to dopadne. Každopádně vím, že příště už budu ignorovat botník na začátku šaten a boty si zamknu do skříňky s ostatními věcmi. Já bych se totiž jen tak lehce neuklidnil, kdyby mi někdo odnesl klidně třeba i blbé žabky, protože na cizí věci se prostě nesahá!