BERGEN 2012: Zásek a fjordy

Potká chlap v Bergenu malého kluka, a ptá se ho: "Chlapečku, můžeš mi říct, kdy se dočkám konečně pěkného počasí? Pořád prší!" -"Pane, to já nevím, mně je teprve osm let."

Tenhle vtip docela vystihuje počasí posledních dvou týdnů v Bergenu. Prší každý den, mrholení je v podstatě něco jako v Česku polojasno, nikdo si toho pořádně nevšímá. Ale mně to fakt otravuje život, což se vyznačuje menším zaseknutím se na místě. Nejezdím na výlety, protože na ně nemám náladu, ve škole se nudím a navíc usínám, protože musím brzo vstávat (teda aspoň v úterý, školu na 8.15 by měli na celém světě zrušit, naštěstí jsou v tomhle dostatečně osvícení na naší domácí FSS v Brně). Prostě tady nedělám NIC, protože nemám náladu. Teda kromě posilky.

Takže moje jediné větší vzrůšo za posledních několik dní byl sobotní (tj. včerejší) výlet lodí po fjordech se zastávkou ve vesnici Modalen, kde jsme se otočili a vyrazili zase zpátky. Proto jsem taky nenapsal už víc jak týden nic na blog - prostě se nic zajímavého nedělo. Někdy si říkám, že jsem fakt měl jet na erasmus do Španělska, i když španělsky umím říct maximálně "Neumím španělsky" a ještě jednu strašně sprostou větu, která vždycky všechny ty jižany strašně rozbije. Díky za super ice-breaker, Nosku!

Výlet do fjordů

Na náš celodenní výlet lodí po fjordech jsme vyrazili z kolejí asi v 8.35, abychom kolem deváté dorazili na místo srazu, zatímco v batohu se schovávala svačina na celý den. Sraz byl v 9.20, aby organizátoři stihli do tři čtvrtě na deset "odbavit" všechny přihlášené cestující. To se samozřejmě nemohlo podařit, když registraci zhruba sto padesáti lidí kontrolovali jenom dva studenti. Ale i tak se povedlo jednomu opozdilci přiběhnout pozdě, takže se na loď nedostal.

Jenže přesně v té chvíli se ukázala v čiré formě povaha Norů: kapitán otočil loď manévrem, za který by se nemusel stydět ani mistr světa v parkování kamionů, a znova přirazil ke břehu, aby mohl zoufalý student naskočit, i když přišel asi dvacet minut po plánovaném odjezdu. Klobouk dolů a potlesk vestoje.

Pak už jsme konečně vyrazili na cestu, což znamenalo vytasení připravené zimní čepice a utáhnutí všech šňůrek a zipsů, které jsem na bundě našel, abych si udržel uctivý odstup od studeného větru. Po čtvrthodince loď zvolnila, abychom si mohli v klidu prohlídnout velryby, které se proháněly kolem nás. Když se z reproduktorů ozvalo, že uvidíme velryby, čekal jsem obrovské keporkaky, plejtváky a podobné potvory, ale nakonec ani ti prckové podobní delfínům (celým jménem kulohlavci černí) nebyli úplně marní.

Tady jsou vidět velryby hned u člunu.

Velryby najdete v levé spodní části.

Sice to na fotkách není pořádně vidět, ale byl to super zážitek. Bohužel jsme neměli štěstí na tuleně, jako měli někteří kamarádi při poslední cestě lodí, ale oni taky myslím jeli ještě dál než my.

Celou dobu bylo co sledovat: ať už okolní útesy, vysoké vodopády nebo třeba skupinu vysmátých frantíků, kterou samozřejmě nemohl bavit nikdo jiný než můj spolubydlící. A když byla fakt kosa, dalo se sejít do podpalubí, kde se člověk mohl ohřát a klidně si k tomu pomoct i čajem, kávou, vaflemi a další nabídkou lodního baru.

Zhruba po čtyřech hodinách cesty jsme se dostali do Modalen. Je to taková malá vesnička, kde je pár typicky norských baráků, obchod s levnýma sušenkama, centrum s knihovnou a bowlingem, ale taky perfektní pláž! Jo a abych nezapomněl: taky je tady v okolí pár vodopádů.Vzhledem k tomu, že se mi nějak natahuje text, jsou níže už jenom fotky s občas vtipným popiskem. Berte to jako fotoromán z bravíčka!

Právě jsme dorazili do vesnice Modalen. Teď se jenom čeká na pípu, aby se narazily bečky (bohužel ne).

Čluny, moře, útesy, vodopády. Pohoda v Modalen.

Až se budu zase v Česku vymlouvat, že nejdu bruslit, protože prší, měl bych si vzpomenout na tuhle fotku.

Naše loď se zboku jmenovala Showline a zepředu Showtime. Záhada!

Tady bych chtěl mít chajdu.

Trocha norského patriotismu a kýče.

Pláž! Skoro jako ta s Leonardem DiCapriem. Akorát chybí Leonardo DiCaprio. Ale je tu Tina!

Pláž z druhé strany. Tentokrát bez Tiny, ale zato s vodopádem a naší lodí.

"Hej, Hylke, udělej nějaké pózy!"

"No jo, ale jaké?"

Tina a Hylke pod jednou střechou

Už jsme si to mašírovali k vodopádu. Ale na mostě musíte přestat mašírovat, jinak by spadl. To třeba Hylke nevěděl a strašně si ujížděl na tom, že se most houpal.