"Zajdi na blok G, tam je sice menší, ale mnohem méně vytížená prádelna. Nepotřebuješ tam žádnou rezervaci, takže na pračku nečekáš. Normálně přijdeš, naházíš věci a pereš." Jo, to je sice super, ale ještě by chtělo vědět, kde ta prádelna na bloku G je!
Abych vás trochu uvedl do děje: studentské koleje Fantoft jsou v podstatě paneláky různých výšek s různým počtem vchodů. Každý vchod - blok - má své písmeno v abecedě, a to od A do H (myslím). Já bydlím v bloku F, takže jsem to měl do géčka jenom přes chodbu.
"Oukej," říkám si, "sjedu do přízemí a podívám se, kde je prádelna." V přízemí nic, tak jdu do suterénu. Tam taky nic. Možná jsem špatně rozuměl a místo "dží" jako G mi řekli "ejdž" jako H. Jenže v háčku taky žádná prádelna. Vracím se teda do osvědčené prádelny v bloku D, kde je samozřejmě plno: všechny pračky rezervované do 15. hodiny. Oukej, vrazím teda kartu do rezervačního počítače a rezervuju si pračku číslo 7 na 15 hodin. Vracím se poprvé zpátky na pokoj.
Chvíli před třetí odpoledne beru opět do ruky tašku plnou prádla a vyrážím znovu do prádelny. Tam zjišťuju, že ačkoliv jsem měl rezervaci na pračku číslo 7, ta mi odmítá přijmout mou kartu, takže rezervace byla asi neúspěšná. SUPER! I když jsem měl sto chutí zahrát si na vodní kámen z reklamy na Calgon (kdy vodní kámen rozbil naši pračku), šel jsem raději zase k rezervačnímu kompjútru a tentokrát si rezervoval pračku číslo 11 na 16.30. Jestli to ani o půl páté nepůjde, asi se demonstrativně oběsím na prostěradle přímo před pračkou číslo jedenáct a do zubů si vrazím rezervační kartu.
Žádné komentáře:
Okomentovat