Česko-norské paradoxy

Už jsem se možná o některých věcech zmínil dříve, ale myslím si, že by bylo fajn je mít všechny pohromadě. Můžete si tak udělat trochu přehled o tom, jak to tady vlastně chodí.

Prvním paradoxem, který mě praští do očí pokaždé, když se dostanu do centra města, je naprostá absence policie. U nás potkáte pochůzkáře od policie nebo aspoň ty smutné měšťáky, kteří se ke státním nedostali, skoro na každém kroku. V Bergenu jsem za ten měsíc a půl, co jsem tady, potkal policajty jenom třikrát, a to když jsem byl dvakrát na policejní stanici (kvůli ztracenému pasu a potom kvůli přihlášení k pobytu nebo něčemu takovému) a jednou v ulicích.

Další zvláštností, která je ale taky spojená s policajty, je prázdné místo za jejich opaskem tam, kde očekáváme pistoli. Tady se prostě zbraně nenosí a tenhle trend udávají hlavně policajti. Těžko říct, jak moc tahle móda frčí i mezi obyvateli, ale naštěstí jsem se zatím do hlavně dívat nemusel (ale to ani v Česku, díkybohu).

Velkým šokem pro Čecha (Moravana, Slezana...) je voda všude kolem. A to nemyslím jenom moře a fjordy, ale taky skoro neustálý déšť, hlavně v září, které je pro Bergen nejdeštivějším měsícem roku. My ze střední Evropy, kteří jsme zvyklí na kontinentální klima sledující (víceméně) pravidelné střídání ročních období, jsme z toho trochu vyplesklí. Mně osobně dělají asi nejvíce problémy právě místa, kde je krajina rozpáraná nějakou vodní plochou. Bohužel mám z dětství ne zrovna nejlepší zážitky z plavby na moři v bouřce, takže občasné jízdy trajektem nemám úplně v lásce. Ale když jsem na palubě a můžu se dívat, jak si to šinem kamsi k pevnině, kterou vidím aspoň na obzoru, jsem v klidu. Mnohem horší to bylo, když jsem musel sedět v podpalubí při jedné hodně rychlé plavbě v mírných vlnách. Pomalu jsem vybaloval z pytlíku na svačinu zbytky chleba a hledal místo, kde bych se blitím nejméně ztrapnil.

Trochu překvapit umí i zvyk zahraničních studentů "oslavně" klepat do lavic po ukončení přednášky. Je to asi něco jako takový přidušený a ostýchavý potlesk, ale je důležité dodat, že tenhle pseudo-aplaus zaskočil i přednášející, takže jsem se ujistil, že divní jsou ostatní a ne já. Aspoň někdy.

Velkou neznámou jsou pro mě chutě místního obyvatelstva. Jejich specialita se jmenuje brown cheese, tedy hnědý sýr. Je to takový napůl taveňák, ale ve formě cihly, který je slaný stejně jako normální sýr, ale zároveň chutná po karamelu. Asi proto je brown. Mně to nechutná, ale oni si na tom ujíždějí fakt ve velkém stylu. Dokonce si to dávají na vafle a navrch přihodí sladkou marmeládu. Děkuji, bliju. Jo a ještě se tady prodávají rybí pudinky. To už jsem ani neměl odvahu ochutnat, akorát se mi vybavila archivní reklama na Flipz, preclíky v čokoládě ("Co vymyslí příště? Sardinky v pudinku?"). Občas si uvědomuju, že mám hodně rád reklamy. A nejvíc mě naserou na Nově, když se tak díváte na reklamy a ty svině vám do toho zničehonic pustí film! (Starý vtip, sorry.)

A poslední věc: kdo nemá gumáky, jako by v tomhle městě nebyl. S gumákama se totiž nejlépe přiblížíte vzhledu domorodého obyvatelstva, protože v dešti to tady nosí všichni a vůbec se za to nestydí. U nás by vás módní policie zašlapala podpatkama do země, tady to má každý těžce na párku. A mezitím v Česku zamrzá MódníPeklo.